Můj příběh je o změnách. A o návratech k sobě.
.
V době socialismu jsem prošla různými profesemi – pracovala jsem jako vrátná v nemocnici, v sadech, v tiskárně, vedla jsem školní jídelnu.
Touha tvořit mě přivedla ke studiu loutkoherectví a k divadlu – nejen klasickému, ale i experimentálnímu, kde jsem mohla hledat vlastní výraz.
Ale potřeba tvořit tu byla už mnohem dřív.
Jako malá jsem milovala kreslení a malování. Byl to můj přirozený svět. Dokonce jsem se chtěla po maturitě dostat na Akademii výtvarných umění v Praze. Nevyšlo to – a můj život se vydal jiným směrem.
Na čas.
Zásadní zlom přišel v 90. letech, když se narodily mé děti.
Tehdy jsem si uvědomila, že nechci jen „fungovat“, ale opravdu žít. Hledala jsem cestu – a právě tehdy jsem objevila NLP.
.
.
Tohle setkání mi otevřelo nový svět. Vystudovala jsem NLP a rozhodla se už nevrátit do zaměstnání. Vydala jsem se na volnou nohu.
Bez jistot. Bez návodu.
S novým miléniem jsem se stala trenérkou NLP, přestěhovala se do Prahy a začala pracovat s lidmi i firmami. Dnes je to 26 let co vedu tréninky NLP zaměřené na osobní rozvoj a pomám lidem dělat změny v jejich životech.
Ale ta nejdůležitější práce se odehrávala uvnitř.
Musela jsem čelit vlastním pochybnostem, strachu a vnitřním hlasům, které mi říkaly:
„Ještě počkej.“
„Nejsi dost dobrá.“
„Co když to nevyjde?“
.
.
Postupně jsem pochopila, že největší překážky nejsou venku.
Jsou v naší hlavě.
Naučila jsem se tyhle hlasy rozpoznávat, pojmenovat… a nenechat se jimi zastavit.
S trochou nadsázky říkám, že jsem se stala Lovcem sabotérů v hlavě.
Ne tím, kdo bojuje, ale tím, kdo je umí odhalit dřív, než převezmou kontrolu.
.
.
A pak přišla další životní fáze.
Když moje děti vyletěly z hnízda, vrátila jsem se k něčemu, co ve mně celou dobu tiše čekalo.
K malování.
Bez tlaku. Bez potřeby být dokonalá. Jen z radosti a potřeby tvořit.
Dnes mám za sebou už třetí výstavu svých obrazů.
A právě tohle je pro mě důkaz, že nikdy není pozdě začít znovu. Že to, co v sobě nosíme, nezmizí. Jen čeká, až mu dáme prostor.
Po letech v Praze jsem se vrátila zpět do svého rodiště v Beskydech.
.
.
Dnes žiju v domečku se zahradou, který je pro mě dalším tvořivým prostorem. Místem, kde se znovu propojuju sama se sebou, s přírodou i s tím, co chci ve svém životě tvořit.
A právě z tohoto místa dnes pracuji.
Pomáhám lidem vrátit se k sobě, odhalit jejich vnitřní sabotéry a dát prostor tomu, co v nich dlouho čeká – aby znovu začali tvořit a žít víc podle sebe.
Protože vím, že změna nezačíná dokonalým plánem.
Začíná ve chvíli, kdy si dovolíme začít.